Czechpoint

Kultura a zábava

Historie

Při vykopávkách v Písníku v roce 1886 bylo objeveno na katastru obce pohanské pohřebiště. Je jisté, že vyvýšenina okolo Osic byla obydlena už v době předhistorické. První historické zprávy o vesnici pak souvisejí s dějinami Opatovického kláštera, jemuž od 11. století patřila. Památky na nejstarší období Osic jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Pardubicích.

Od roku 1436 obec patřila majiteli kunětického zboží Diviši Bořkovi z Miletínka. V roce 1491 připadly Osice s poddaným lidem Vilému z Pernštejna, který je připojil ke svému pardubickému panství. Později Pernštejny vystřídala císařská komora. Robotou byli osičtí povinni dvoru Staré Ždánice. Po založení státu byly Osice až do roku 1949 součástí pardubického okresu.

Knihovna
Obecní knihovna Osice
Obecní knihovna Trávník

Knihovna eviduje přibližně 200 vlastních svazků a kolem 300 svazků zapůjčených v rámci výměnného fondu z hradecké Střediskové knihovny. Výměna probíhá 2 - 3x do roka, podle přání a požadavků čtenářů. Roční registrace čtenářů je zdarma. V knihovně funguje jeden počítač s připojením na internet a tiskárnou, kde si mohou občané v případě potřeby nakopírovat dokumenty. Po předchozí telefonické nebo osobní dohodě s knihovnicí lze knihovnu využít i mimo výpůjční dobu.

Telefon: +420 606 079 045 (Marcela Zmarzláková - knihovnice)
Email: knihovna.travnik@seznam.cz
Otevírací doba: So: 14:00 - 15:00, po telefonické domluvě možno kdykoli
Nejslavnější rodák - František Škroup

Život

Narodil se v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. První seznámení s hudbou dostal u svého otce a od svých 8 let již veřejně vystupoval s hrou na flétnu. Již v letech 1812 – 1813 byl vokalistou v pražské Loretě a Týnském chrámu. V letech 1814 až 1819 studoval na gymnáziu v Hradci Králové. Následně se odebral do Prahy, kde absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 začal studovat na pražské universitě práva. Aby si na své studium vydělal, vyučoval hudbě a zpěvu a vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Studia však nedokončil. V Praze se stýkal s již dnes zapomenutým skladatelem Janem Aloisem Jelenem. Brzo se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s jinými vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper. 23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky, ale její úspěch (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Úspěch této a dalších oper zpívaných česky byl pro něj podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen jejím úspěchem začal komponovat další opery na Chmelenského české texty – Oldřich a Božena, Libušin sňatek. Tyto opery však již nedosáhly takového úspěchu. V roce 1827 byl jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl pak po dobu 20 let. Nesmrtelnost mu zajistila hudba ke frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou. Byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper, skládal řadu předeher a scénických hudeb k některým hrám a fraškám. Získal si také zásluhy jako skladatel českých písní a sborů. V letech 1836–1845 působil jako varhaník synagogy v Dušní ulici (Praha). V roce 1857 byl po 30 letech působení ve Stavovském divadle propuštěn a dán do penze pro neúspěch svých oper a pro neshody s tehdejším ředitelem divadla Stõgrem. Otevřel si pěveckou školu, kde v letech 1857 – 1859 vyučoval. Jeden rok byl i ředitelem Žofínské akademie. V roce 1860 přijal místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a je pohřben na rotterdamském protestantském hřbitově. Jeho manželkou byla zpěvačka Vilemína Škroupová, rozená Koudelková, se kterou měl syna Alfréda, pozdějšího skladatele a dirigenta.

Památky v obci
Fara

Postavená v barokním slohu si uchovala do dnešních dnů nástěnné malby z konce 18. století. V jídelně fary je i pamětní síň skladatele národní hymny. V areálu fary je památkově chráněná sýpka na obilí.

img_3565.jpg
 
Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Pochází z roku 1701. První gotická stavba je připomínána již roku 1352. Uměleckou hodnotu má ručně vyřezávaný kůr z roku 1759. Po větrné smršti v roce 1929 byla kostelní báň zcela stržena a byla nahrazena bání současnou s pozměněným tvarem. V objektu je i památkově chráněná márnice, o jejíž korouhvi v podobě smrtky s lukem se traduje pověst, že kam zamíří, tam někdo zemře (pochází z doby velkých morů ve středověku).

IMG_2939.jpg
IMG_2935.jpg
 
Památník obětem první světové války

Nachází se v areálu Škroupova domu a je věnován 23 obětem první světové války. Stavba Škroupova domu i památníku byla plně financována místními občany.

img_3567.jpg
 
Pamětní síň Františka Škroupa

Pamětní síň našeho rodáka a skladatele národní hymny Františka Škroupa se nachází v jídelně fary. Návštěvní doba není pevně stanovena, a tak si zájemci o prohlídku pamětní síně musí termín předem dohodnout na obecním úřadě (telefonicky nebo e-mailem - naleznete v kontaktech). Vstupné je 10 Kč za osobu.

Škroupův dům

Škroupův dům byl postaven ze sbírky občanů jako hold skladateli v roce 1928. Unikátní stavba sloužila vzdělávacímu a divadelnímu spolku Škroup od jeho postavení v roce 1928 až do roku 1951. V současné době je objekt značně zchátralý a na jeho rekonstrukci byl založen v roce 2000 nadační fond. Nadační fond Františka Škroupa - číslo účtu 1084844319/0800

IMG_2926.jpg
 
Socha sv. Josefa

Socha sv. Josefa byla postavena v polovině 18. století a je v barokním slohu.

img_3561.jpg